Blog
Nový a neotřelý náhled, smysluplně propojené informace a různá doporučení či nápady k vyzkoušení pro Vás.
Za povšimnutí stojí rozhodně také mé vlastní "přelomové" zážitky a zkušenosti, které tu s Vámi čas od času sdílím. :)
Vaše nejoblíbenější články:
Nejnovější články:
Časová slepota
INFORMACE
16. 7. 2024
ČASOVÁ SLEPOTA představuje obecně potíže s vnímáním času.
Je způsobena čelním lalokem mozku (oblast zodpovědná za osobnost, úsudek, sebeovládání aj.).
Jedinec s časovou slepotou má velmi oslabenou schopnost časové orientace i časového odhadu, nedokáže tedy odhadnout časovou náročnost zadaného úkolu, neví, kolik času již uplynulo, jak dlouho trvá 30 minut a podobně.
V oblasti spec. pedagogiky se s časovou slepotou setkáváme zejména u lidí s ADHD. U někoho se projevuje výrazněji, u někoho méně.
Lidem s ADHD způsobuje časová slepota především:
- neschopnost efektivně využívat svůj čas,
- sníženou schopnost (včas) dokončit projekt/úkol,
- tendenci "zamrznout" ještě před započetím úkolu, který se zdá zdlouhavý a obtížný,
- pozdní příchody do školy/práce,
- propásnutí - i důležitých - termínů,
- neschopnost plánovat do vzdálenější budoucnosti (může vyústit ve finanční problémy),a další.
Správné a efektivní organizaci času je možné se pomocí vhodných nástrojů (režimu, tabulek, budíku, aplikací) naučit. Pro někoho však může jít o velmi obtížný, až téměř nepokořitelný úkol....
-------------
Dnes jsem chtěla upozornit na skutečnost, že ADHD není pouze o poruše pozornosti nebo o hyperaktivitě a impulzivitě. Váže se k němu celá řada dalších projevů, jejichž zvládání může být velmi náročné psychicky, i fyzicky. Mějme to na paměti.
Přečtěte si jako první, co je na blogu nového!
Společnost a postižení
ZAMYŠLENÍ
9. 7. 2024
Když se řekne "bariéra", většina lidí si asi představí hmotnou, na první pohled viditelnou překážku, která se nachází někde v prostoru.
Takovou základní bariérou pro člověka na vozíku můžou být například schody. Nebo zasněžený/zledovatělý chodník, po kterém se nedá nikam dostat. Nebo i nefunkční výtah.
Ale BARIÉRY nejsou pouze fyzického charakteru. Existuje celá řada dalších bariér, které sice nejsou vidět na první pohled, ale jsou neméně (možná i naopak více) důležité:
- POSTOJ SPOLEČNOSTI - Náhled společnosti na lidi s postižením ještě zdaleka není takový, jaký by mohl být. Někdo člověka s postižením podceňuje, někdo ho lituje, někdo se ho bojí... A stále pouze menšina obyvatel ho dokáže (a chce) brát jako člověka sobě rovného.
- PRÁCE - Sehnat místo na otevřeném trhu práce představuje pro lidi s postižením často velké obtíže. Existuje sice i tzv. chráněný trh práce, ale ten by měl být primárně určen lidem s postižením mentálním , jejichž možnosti jsou v porovnání s většinovou populací opravdu snížené.
- FINANCE - Navazuje na předchozí bod. Mnoho lidí s postižením si nenajde práci anebo nenajde takovou, která by je přijatelně uživila. Žít jen z invalidního důchodu pak neumožňuje žádné velké "vyskakování", a to zejména pokud si takový člověk potřebuje platit ještě osobní asistenci pro zvládání běžných, každodenních úkonů.
- KOMUNIKACE - V případě osob s vadou řeči (nebo osob nedoslýchavých / neslyšících) může docházet k bariéře v porozumění, například při nutnosti hovoru přes telefon . S touto oblastí zároveň souvisí předsudky společnosti, která často "nesrozumitelnou řeč" vyhodnotí jako "hloupého člověka". Přitom jedno a druhé spolu obvykle vůbec nesouvisí.
- INTIMITA - Lidé využívající asistenci ke zvládání každodenních úkonů musí do jisté míry "potlačit" svoji přirozenou důstojnost, když potřebují dopomoci i při hygieně a intimních úkonech . V této oblasti toho asi do budoucna nemůžeme příliš změnit, přesto také intimita představuje překážku, kterou musí takový člověk denně překonávat.
-------------
Každý den se musí člověk s jakýmkoli typem postižení vypořádávat s překážkami, které nás ostatní vůbec nepotkají, anebo kterých si ani nevšimneme.
Každý den se tak člověk s postižením mnohem více psychicky - nebo i fyzicky - vyčerpá.
Mějme tyto skutečnosti na paměti a pokusme se měnit alespoň to, co měnit můžeme...
Sluchové postižení
INFORMACE
2. 7. 2024
...Obrovské číslo, že?
Naprostou většinu z této skupiny nicméně tvoří starší lidé, kterým se sluch zhoršil s věkem.
Pojďme se společně podívat ještě na několik dalších zajímavých čísel týkajících se ČR*:
- Přibližně 15 000 lidí se s vadou sluchu již narodilo, anebo jejich vada vznikla v dětství (tj. zhruba 0,15% populace).
- Osob prakticky a úplně neslyšících, jejichž vada vznikla od narození nejpozději po průběh školní docházky, je u nás asi 7 600.
- Našli bychom tu zhruba 7 300 uživatelů znakového jazyka. Většinu z nich tvoří právě výše zmíněná skupina prakticky a úplně neslyšících, jejichž vada vznikla nejpozději v průběhu školní docházky.
*) Jde o statistiky z konce minulého století, aktuálnější ani přesnější informace bohužel zatím nemáme.
Je možné, že počty se od posledního průzkumu nemálo zvýšily. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí výskyt sluchového postižení asi u 5,5% populace, což by v přepočtu pro Českou republiku mohlo znamenat až 600 000 osob (přesněji 599 531, ke konci roku 2023).
Česká komora tlumočníků znakového jazyka také například uvádí, že je v ČR 10 000-15 000 uživatelů českého znakového jazyka. ;)
Mentální postižení
ZAMYŠLENÍ a PŘÍBĚH
26. 6. 2024
V dnešním příspěvku bych s vámi chtěla sdílet jednu svou dávnou vzpomínku... z návštěvy francouzské komunity L'Arche, pro osoby s mentálním (a kombinovaným) postižením. V rámci komunity funguje také chráněná dílna - tj. zařízení speciálně uzpůsobené pro pracovní začlenění lidí s mentálním postižením.
Během exkurze do dílny jsme se zastavili u jedné zaměstnankyně, která měla "jen" lehké mentální postižení. Ta se v rámci řeči najednou rozpovídala o svém půlročním synovi, jaký je, kde s ním bydlí a jak moc ho má ráda.
Mně i přítomnému páru z Ameriky ztuhl úsměv na tváři - to myslí vážně??
Počkali jsme na první vhodnou příležitost a nedůvěřivě jsme zjišťovali od naší průvodkyně paní R., je-li to pravda. Paní R. se naopak divila našemu úžasu. U nich je to prý běžné, že i páry s mentálním postižením (nebo psychickým onemocněním) mají děti. Stačí, když je čas od času v bytě někdo navštíví a poskytne jim podporu v oblasti, kterou právě potřebují.
Pracovníci komunity prý zajišťují podobnou podporu hned několika párům - a rodinám - kteří bydlí samostatně v nedalekém městě...
-------------
Tehdy jsem byla těsně po škole, a navzdory právě dostudovanému oboru speciální pedagogiky pro mě byla taková forma "pomoci" zcela nepředstavitelná.
Od té doby se ale můj názor výrazně proměnil. Naštěstí jsem totiž nasbírala dost zahraničních zkušeností na to, abych pochopila význam opravdové inkluze.
Co si o tématu dětí vychovávaných rodiči s mentálním postižením myslíte vy?...
Zrakové postižení
POMŮCKA
18. 6. 2024
Čtečka hlasových etiket, tzv. PENfriend.
Skvělá pomůcka, která umožňuje označení zvukovým (hlasovým) záznamem nejen u surovin kuchyňských, jako je mouka, koření nebo třeba maso v mrazáku, ale dá se využít i v jiných oblastech - k označení důležitých dokumentů, léků, kosmetiky, jednotlivých kousků oblečení a dalších.
Jak PENfriend funguje?
- S každou čtečkou přichází v základním balení rovnou i sada etiket, které si může nevidomý nalepit na vše, co potřebuje označit (etikety na praní jsou trochu jiné, aby držely na oblečení a také aby zvládly pohyb v pračce).
- Čtečku stačí zapnout, nasměrovat na štítek a počkat na cinknutí, které oznamuje připravenost k nahrávání. Pomocí jednoho z tlačítek pak nevidomý "namluví" záznam, který si na předmětu přeje mít.
- Po příštím přiblížení čtečky ke štítku bude záznam automaticky přehrán, samozřejmě i opakovaně.
Jednotlivé štítky je možné přepisovat novými záznamy dle potřeby. V takovém případě se starý záznam zcela vymaže a nahradí se záznamem novým.
Možná vás napadá otázka, jak nevidomý v první chvíli zjistí, co si vlastně chce (a potřebuje) označit. K tomuto většina nevidomých využívá "vidícího" kamaráda, který jim s popisem jednotlivých produktů pomůže.
Nakonec bych měla ještě zmínit, že PENfriend je určen nejen pro nevidomé, ale také pro slabozraké. Proto ten krásný kontrast žlutých tlačítek na černém pozadí. ;)
Autismus
ZAJÍMAVOST
11. 6. 2024
Je to tak.
Vědcům se stále ještě nepodařilo zjistit, co přesně autismus (tedy poruchy autistického spektra) způsobuje...
Existují určité dohady a odhady, některé jsou pravděpodobnější než jiné... Ale nikdo tyto faktory nedokáže přesně vyjmenovat.
Pravděpodobně se jedná o faktory genetické v souvislosti s dalšími (možná prostředí, nemoc matky v těhotenství, komplikace při porodu nebo jiné). Ale ani tyto informace nejsou stoprocentní.
Co z toho všeho plyne?
- Autismus není možné komukoli dávat za vinu. Nemůžou za něj ani rodiče dítěte, ani lékaři, ani nikdo jiný.
- Není možné se autismu vyhnout pomocí nějaké preventivní snahy. Když neznáme příčiny, neexistuje ani účinná prevence. ;)
Touretteův syndrom
ZAJÍMAVOST a PŘÍBĚH
4. 6. 2024
Již dříve jsem na tento syndrom ve svých příspěvcích upozornila - už tomu budou dva roky.
Dnes bych se chtěla zastavit konkrétně u toho, nakolik nevědomé může to vykřikování vulgarismů být... A ukážu to rovnou příběhem, který se skutečně stal:
Přicházím jednou do školy, ve které pracuji. Čeká na mě peprný příběh o tom, jak šli dva spolužáci z oběda až na konci řady, a jeden z nich velmi ošklivě zakřičel na kolem projíždějící dámu. Paní se sice nezastavila, ale ještě před večerem roznesla pomluvu o "neposlušných žácích" po celé vesnici.
Touto cestou se vše dostalo k paní ředitelce, která ihned podnikla náležitá opatření. Já jsem dostala už jen za úkol si se slabším ze žáků promluvit, zejména aby pochopil, že jejich kamarádství není zrovna rovnocenné a že by se spíše dalo mluvit o manipulativně-závislém vztahu.
Vzala jsem si tedy chlapce stranou. Začali jsme pozvolna, vyprávěl mi, co se jak událo. Věděl, že kamarádovy výrazy nebyly v tu chvíli přípustné. Na otázku, proč tedy vlastně zazněly, mi chlapec odpověděl: "On to asi vůbec nevěděl, že to říká." V tu chvíli jsem na chlapce vytřeštila oči . Jak o tom někdo může NEVĚDĚT?, problesklo mi hlavou.
Jelikož jsem ale nechtěla, aby se chlapec začal cítit nepříjemně, oči jsem vtlačila rychle zpátky do důlků, a debata o tom "skvělém kamarádovi" mohla nerušeně pokračovat dál...
Teprve následně (proč mi to někdo neřekl dřív??) jsem se dozvěděla, že u toho dotazovaného chlapce byl kdysi diagnostikován právě Touretteův syndrom. Dnes je porucha natolik kompenzovaná, že je prakticky nerozeznatelná. Také tento chlapec však kdysi vykřikoval nevhodné výrazy, a skutečně ani NEVNÍMAL, že je říká...
-------------
Upřímně nevím, jestli to takhle mají všichni lidé s TS. V každém případě mi ale připadá podstatné na tuto záležitost upozornit, že své vykřikování opravdu vůbec nemusí vnímat.
Hned v závěsu by pak měla přijít informace, že obvykle se TS nevyskytuje ve formě s vulgarismy - ta je spíše vzácná. Obvykle jde "pouze" o tzv. tiky (více v příspěvku z 26.7.2022 ).
Zdravotní postižení
ZAMYŠLENÍ
28. 5. 2024
Co u Vás převládá za pocit, když se setkáte s člověkem s postižením?
- Lítost? Smutek? Soucit?
- Strach? Neklid? Rozhořčení?
- Obdiv? Respekt? Nebo lhostejnost?
ČÍM jsou Vaše pocity způsobeny? CO se za nimi skrývá?...
Možná pro Vás bude představovat rozdíl dítě vs. dospělý. Anebo třeba postižení smyslové (např. zrakové) vs. mentální.
Proč pociťujete u jednoho "to" a u druhého "ono"? Mění se podle různých pocitů také Vaše chování? Jak se chováte k lidem s postižením? Jak byste se k nim měli chovat? A co byste měli správně cítit?...
-------------
Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď. Neexistuje ani "správná" odpověď.
Přesto zastávám názor, že je důležité se čas od času na své pocity zaměřit. Zorientovat se v nich. Zjistit, z čeho pramení. Být s nimi v souladu / anebo najít, co vytváří nesoulad, a s ním pak dále pracovat.
Je zkrátka důležité vyznat se sám v sobě.
Mozková obrna
ZAJÍMAVOST
21. 5. 2024
Mozková obrna (dříve označovaná jako dětská mozková obrna - DMO), je považována za jedno z nejčastějších postižení hybnosti u dětí. Současné výzkumy uvádějí výskyt u každých 2 z 1 000 živě narozených dětí, což rozhodně není zanedbatelné číslo.
Postupem doby se, navíc, procento výskytu zvyšuje. Pro tento fenomén existují dvě základní příčiny:
- Průměrný věk matek, který stále roste (vyšší věk rodičky je obecně považován za určité riziko skrze různé typy "poškození" plodu).
- Úroveň lékařské péče, která dokáže zachránit čím dál více novorozenců (zejm. těch předčasně narozených, s nízkou porodní hmotností). Také právě skupina "ohrožených novorozenců" je riziková z hlediska výskytu různých vývojových poruch.
Podobně jako se některým postižením daří úspěšně předcházet (např. rozštěpům páteře, které bývaly způsobeny nedostatkem kyseliny listové), jiné se vyskytují častěji než dřív. Docela zajímavý úkaz, že
Napadá vás, jaké další poruchy jsou skrze lepší lékařskou péči "na vzestupu"?
Mimořádné nadání
INFORMACE
14. 5. 2024
Mýtus, který bohužel stále odpovídá mínění většinové veřejnosti. A také mínění velké části učitelů...
NENÍ PRAVDA, že výborný prospěch u žáka poukazuje vždy na jeho mimořádné nadání. Zároveň NENÍ PRAVDA, že každý žák s nadáním má také výborný prospěch ve všech předmětech.
Faktorů, které mohou mít za následek zhoršení známek u mimořádně nadaného žáka, může být hned několik:
- tzv. dvojí výjimečnost dítěte (nadání se vyskytuje společně s některou poruchou učení - dyslexie, dysgrafie...)
- nerespektování osobnosti učitele (pokud nadaný žák nazná, že konkrétní vyučující není z nějakého důvodu hoden respektu, platí to samé také pro jím vyučovaný předmět)
- nechuť k "bezduchému" memorování (žák nevidí smysl v tom, proč by se měl některá témata učit přeříkávat zpaměti)
- nuda (žák se nudí, věnovat se příliš jednoduchému učivu mu nepřipadá smysluplné)
- vlastní vnitřní svět (může být natolik zahloubaný do vlastních myšlenek, že přestane dávat pozor)
- obtíže v nalezení místa v kolektivu (může přecházet do role třídního "šaška", aby si u spolužáků zajistil pocit přijetí --> ale učitel může situaci vyhodnotit úplně jinak)
Tyto faktory se samozřejmě nevyskytují u všech nadaných žáků. Každé dítě je jiné a každý žák je také jiný.
Mým dnešním cílem je pouze upozornit na rizika, která mohou vést k mylnému úsudku ohledně konkrétních dětí. A to jak ze strany rodičů, tak ze strany učitelů...
Dyslexie
ZAJÍMAVOST
7. 5. 2024
Dnes mám pro vás velmi zajímavou - a také velmi DŮLEŽITOU - informaci. Jak to tedy je s tím předpovídáním vzniku některé ze specifických poruch učení (dále jen SPU)?
- V Belgii byl proveden výzkum, který osvětlil několik základních otázek týkajících se rizika rozvoje SPU, zaměřil se tedy konkrétně na dyslexii.
- Zjistilo se, že prevence je nejlepším způsobem, jak se "vzniku" dyslexie vyhnout.
- Existují také jasně dané faktory, které nám již v PŘEDŠKOLNÍM VĚKU ukážou u každého dítěte, jaké je vlastní riziko rozvoje dyslexie.️️️
Samozřejmě, že tyto faktory nikdy nenesou stoprocentní riziko vzniku některé SPU. I přesto jsou jejich hodnoty natolik vysoké, že má smysl se o ně zajímat, a následně u takových dětí co nejdříve zahájit cílenou intervenci (čím dříve, tím lépe - už i od 4 let věku).️️️
Co je tedy potřeba zvládat, aby riziko "vzniku" dyslexie bylo co nejnižší?
- fonologické uvědomování (schopnost rozlišovat postupně rýmy, slabiky, hlásky)
- znalost písmen - již v předškolním věku
- rychlé automatické pojmenování (a to jak písmene, tak i např. předmětu na obrázku)
- asociativní učení/paměť - schopnost propojit dva podněty (nebo více) mezi sebou
- roli hraje také rodinná dědičná zátěž (vyskytuje-li se některá SPU u jednoho z rodičů, hrozí až v 50 % také u dítěte)
-------------
Tato zjištění jsou dost průlomová, s ohledem na skutečnost, že v českém prostředí se SPU diagnostikují - a řeší - obvykle až od 2. třídy ZŠ.
Ve školce většinou v tomto směru nikdo s dětmi cíleně nepracuje. Přitom právě MŠ je obdobím, kdy je intervence nejúčinnější. A my jsme schopni zjistit, kdo je tzv. v riziku. Co nám pak schází, abychom mohli zavést efektivní intervenci a rozvoji SPU předejít?...
Lidství
ZAMYŠLENÍ
1. 5. 2024
Ještě i dnes si dovolím sdílet myšlenky z minulého týdne plného úžasných přednášek. Tentokrát půjde o J. A. Komenského.
Jan Amos Komenský bojoval za lidství v každém člověku. A rozlišoval přitom dva základní pojmy:
- LIDSTVÍ (které v podstatě činí člověka člověkem, podobně jako např. u kočky by to byla "kočkovitost"),
- LIDSKOST (jednání, které je lidské, je opakem toho nelidského).
- Přičemž LIDSTVÍ je nám dáno, ale LIDSKOST je úkol.
J. A. K. psal také o tom, že LIDSKOST není docela v pořádku, ale není ani docela ztracena (i po 350 letech velmi aktuální, že...? ).
Byl to neuvěřitelný myslitel. A spolu s panem profesorem Háblem, který nám přednášku dal, šlo zkrátka o dechberoucí zážitek. :)
Podstata dobra
ZAMYŠLENÍ
23. 4. 2024
Neratov a jeho poselství.
Tři věty, za kterými se skrývá tolik.
Neuvěřitelné místo.
Neuvěřitelný člověk. Inspirativní člověk. A, v neposlední řadě, lidový člověk.
Nejsem dnes v Neratově, ale právě mám za sebou přednášku pana Suchára, kterou pro nás zajistil zaměstnavatel v rámci několikadenní konference (děkuji moc! ).
A co si z přednášky odnáším?
- Nejvíce ve mně rezonuje myšlenka, jak obrovský rozdíl je mezi NEPRAVDOU a LŽÍ.
- LEŽ je totiž úmyslná (a zlá).
- NEPRAVDA úmyslná není.
- Je nadmíru důležité od sebe tyto dva pojmy oddělovat. Člověk, který lže, a takový, který "jen" mluví nepravdu (protože např. některou situaci vnímá jinak, než jak se ve skutečnosti stala), mají úplně jiné motivy. A právě motivy jednání přece nakonec určují, jestli je člověk dobrý, nebo zlý...
Neslyšící
ZAJÍMAVOST
16. 4. 2024
Již v jednom z dřívějších příspěvků (1. 11. 2022) jsem upozornila na to, že čeština je pro neslyšící* jako CIZÍ JAZYK.
Ze stejného důvodu může být pro neslyšící obtížné pochopit i psaný text. Také ten si totiž zachovává strukturu, skloňování a časování, jako má český (či jakýkoli jiný) jazyk.
Pro člověka, který se primárně dorozumívá znakovým jazykem, může být takový text zcela nepochopitelný.
Podobně je tomu s námi: může snad někdo říct, že ačkoli ještě neměl osvojená pravidla a slovní zásobu angličtiny, psané texty již s přehledem "louskal"?
-------------
Nechci zde opomenout také fakt, že někteří neslyšící se porozumění napsanému naučí výborně. Zároveň nemluvím o lidech ohluchlých až v průběhu života, kde je situace výrazně jiná, jelikož češtinu už někdy znali a aktivně používali.
Mým jediným cílem bylo upozornit na mýtus, který se (bohužel) v široké veřejnosti tak pevně uchytil...
*) Existují také neslyšící, pro které je čeština prvotním, mateřským jazykem. To znamená, že se odmalička učí český jazyk (ačkoli ho neslyší, můžou se naučit velmi dobrému odezírání a také samotné produkci), a ten znakový přidávají teprve později... Takových neslyšících se tento příspěvek samozřejmě netýká.
Vzdělávání
ZAMYŠLENÍ
9. 4. 2024
Na trhu je k dispozici čím dál více digitálních her pro děti (i dospělé), z nichž mnohé mají i skutečně velký vzdělávací potenciál. Otázka tedy zní, může hra zastoupit učitele?
Nedávný výzkum provedený v Nizozemí jednoznačně prokázal, jak důležitá role učitele skutečně je. Žáci byli rozděleni do dvou skupin. Jedni pracovali na vzdělávacích aplikacích samostatně, a druzí u stejných aplikací měli přítomného pedagoga (tzv. průvodce).
Kteří žáci dosáhli lepších výsledků? Jednoznačně ti, kteří měli u sebe podporu dospělé osoby. Právě podpora pedagoga vykazovala obecně nejvyšší přínos co do efektivity nabývání nových vědomostí - žádný z ostatních sledovaných znaků (okamžitá zpětná vazba, ukázání správného výsledku aj.) nebylo možné s přínosem fyzicky přítomného pedagoga srovnávat.
Učitelé jsou nezastupitelní. Mysleme na to. ;)
Autismus
INFORMACE
2. 4. 2024
Možná, že tohle jste věděli. Ale kdo z vás o sobě může říct, že autismu SKUTEČNĚ ROZUMÍ?...
-------------
Cílem dnešního dne je přiblížit specifika poruch autistického spektra (zkr. PAS) široké veřejnosti, jako i umožnit takovým lidem opravdovou společenskou inkluzi.
Jedině to, čemu ROZUMÍME, dokážeme plně respektovat. A proto se snažme co nejvíce POROZUMĚT autismu. Respekt si zaslouží každý. I autista.
Duální postižení
ZAMYŠLENÍ
26. 3. 2024
V jednom ze starších příspěvků (konkrétně 10. ledna 2023) jsem upozornila na to, že tatáž osoba může mít mentální postižení a zároveň k tomu i některou psychiatrickou diagnózu (depresi, schizofrenii, úzkosti...).
Jak je to ale s umisťováním takových lidí do vhodného zařízení? Patří do domovů pro osoby se zdravotním postižením (DOZP), anebo do psychiatrických léčeben? Nebo existuje ještě nějaká třetí varianta?️
V zařízeních, které se věnují lidem s mentálním postižením, obvykle personál není dostatečně proškolen ohledně diagnóz - a projevů - psychiatrického rázu. Také se bohužel často stává, že v důsledku "nepřijatelného chování" zařízení takového člověka vůbec nechce přijmout, anebo ho odmítne po několika dnech či týdnech pobytu.
V psychiatrické léčebně naopak často chybí zaměstnanci, kteří by znali zásady práce s lidmi s mentálním postižením. Často tam také chybí oddělení, které by bylo výhradně pro pacienty s mentálním postižením. Přitom v porovnání s ostatními pacienty se člověk s mentálním postižením chová jinak , mluví jinak, hůře se přizpůsobuje změnám a má další a další specifika, které nelze "jen tak" přehlížet.
Tato polemika má tedy velmi nerozhodný výsledek. A proto od chvíle, kdy jsem při stáži v Belgii potkala bývalé studenty programu mentálního postižení společně s psychiatrickými poruchami, doufám v přenesení této inspirace také do českého prostředí. Jsem přesvědčená, že jde o velmi zásadní propojení znalostí. Tohle u nás chybí...
Zrakové postižení
INFORMACE
19. 3. 2024
Záludná otázka?
Jako většinou, když se ptám tímto způsobem... NE.
Není pravda, že by byl každý člověk, který nosí brýle, považován automaticky za zrakově postiženého.
Přesto existuje skupina lidí, kteří brýle používají a mezi zrakově postižené se zařazují...
Jak to tedy je?
- Za zrakové postižení je považována jakákoli vada, kterou není možné i přes dostupnou (a použitou) korekci plně kompenzovat.
- "Korekce" v praxi obvykle znamená právě použití brýlí, nebo třeba dioptrických čoček. Mnohé zrakové vady se tímto způsobem dají vykompenzovat až do plného, tzv. normálního stavu.
- Plné kompenzace však nelze dosáhnout ve všech případech. Výpadkům zorného pole, rozvíjejícímu se šedému zákalu nebo například trubicovému vidění případné brýle nijak nepomůžou.
- A právě těmto lidem říkáme, že mají zrakové postižení. ;)
Podstata požadavku
ZAMYŠLENÍ
13. 3. 2024
Celé znění citace:
"Jestliže si chci od někoho něco vzít, musím mu to nejdříve sám dát, to znamená - jestliže od dítěte očekávám soustředěnost, cílevědomost a klid, musím mu to předvést, dát mu příklad toho, jak se to všechno dělá. Jestliže od dítěte očekávám pozornost, musím mu ji sám věnovat dříve, než ji budu žádat od něj. Zde musím rozlišovat důležité od nedůležitého a důležitému dát přednost."
Taková pravda, na kterou se (bohužel) tak často zapomíná. Nezdá se vám?
-------------
Jiřina Prekopová (1929-2020) byla velmi uznávanou osobností dětské psychologie. Nejvýznamnější "počin" v oblasti speciální pedagogiky přinesla díky usilovné propagaci tzv. terapie pevného objetí.
Možná nesouhlasím úplně se všemi jejími názory, přesto jsem přesvědčená o její důležitosti a nesporném vlivu na formování české společnosti, obzvlášť v oblasti výchovy dětí.
Co si o paní Prekopové myslíte vy? ;)
Koktavost
ZAJÍMAVOST
5. 3. 2024
Váháte, zda JE TO MOŽNÉ?
Pak se zeptejte některé ze světových celebrit. Své o tom ví např. Nicole Kidman, Anthony Hopkins, Bruce Willis nebo Rowan Atkinson.
Všichni tito herci (a také mnozí další, současní i z historie) v dětství koktavostí trpěli. A právě díky kurzům herectví se jim podařilo tuto vadu řeči postupně zcela překonat. ;)
Domácí vzdělávání
ZAMYŠLENÍ
28. 2. 2024
Dnes jsem se rozhodla pro "obrácený" příspěvek. Napadla mě totiž otázka, na kterou NEZNÁM ODPOVĚĎ, a zatím jsem nenašla uspokojující vysvětlení...
Proto se obracím na vás. Co víte o praktickém fungování domácího vzdělávání u žáků, kteří by jinak navštěvovali ZŠ speciální (tj. žáci se středně těžkým až hlubokým stupněm mentálního postižení)?
Mé myšlenky vedou tudy:
Někteří takoví žáci určitě v domácím vzdělávání jsou.
V ZŠ speciální má obvykle každý žák svůj vlastní vzdělávací plán (IVP), který se snaží naplnit.
Jak to tedy funguje s IVP v domácím prostředí?
Kdo vůbec IVP v takovém případě vytváří - pedagog školy, ve které je žák zapsaný (ačkoli ten žáka vlastně vůbec nezná)?
A kdo zajišťuje, aby byl naplňován vzdělávací potenciál žáka - třídní učitel (na dálku), nebo rodič (netušíc, jak na to)?
Jezdí také žáci s těžkým postižením do školy na pravidelné "přezkušování"?
Dočetla jsem se, že pedagogickou/metodickou pomoc by měla zajišťovat stanovená ZŠ speciální, případně SPC. Je to pravda? Jezdí nějaký speciální pedagog pravidelně za žákem domů? Nebo jak to v praxi vypadá?
Spousta otázek, ale minimum odpovědí. Budu vděčná za jakékoli vaše postřehy a zkušenosti (ideálně přímo z praxe, sama vím, jak moc se teorie a praxe mohou lišit).
to je náhodou dobré téma, spousta takových dětí opravdu DV má, především z důvodů časté nespavosti, smyslového přetížení, časté nemocnosti... jak to přesně probíhá, to nevím, protože můj syn do specky chodí, potřebuje trochu kontakt s lidmi, ale pokud by to špatně snášel, tak bych to řešila právě přes DV
@zivotsautistou
Vzdělávání žáků s hlubokým MP upravuje zákon, paragraf 42, protože mají nárok na jiný způsob plnění povinné školní docházky. Způsob vzdělávání stanovuje krajský úřad, který má zajistit i metodickou podporu. Rodičům pomáhá (co vím já) obvykle SPC, případně i škola pro žáky s MP a neziskové organizace. Poskytují pomůcky, metodickou podporu ve formě kurzu a školení, seznámení s možnými postupy. Žáci se středně těžkým a těžkým MP by měli být vzděláváni v ZŠ, když chtějí rodiče dětí vzdělávat doma, platí stejné podmínky jako u všech ostatních dětí. Když by chtěli urict doma dítě bez postižení, taky jim nikdo metodickou podporu nedělá. Záleží jen na škole, kde je dítě zapsané, jak se k tomu postaví a co rodičům poskytne. SPC by v tomto případně mělo spolupracovat s rodinou i školou, která dítě následně přezkušuje. Podpůrná opatření se doporučují tak, aby pokryla práci doma i pak při přezkoušení v ZŠ.
@styblovaanna
Zák pracuje dle IVP, vzdělávání vede dle zákona osoba s odpovídajícím vzděláním. Záleží pak na škole, která domácí vyuku vede jak se společně domluví . U nás vzdělávat konzultujte postupy s učitelem a jsou v pravidelném kontaktu. 1x za čtvrt roku se společně sejdou ve škole.
@ulounek
Porucha autistického spektra
INFORMACE
7. 5. 2024
Jednoduchá, nebo záludná otázka?
Hned pro začátek si ujasněme, že "typický" autista prakticky neexistuje.
Rozdíly v chování jednoho a druhého totiž mohou být až diametrální:
- Někteří se vyhýbají očnímu kontaktu, jiní na očích doslova "lpí".
- Někteří zbožňují vlaky a vše kolem nich, jiní se zajímají například o dinosaury nebo o vesmír.
- Někteří jsou velmi inteligentní, jiní se pohybují spíše v nižších pásmech inteligence. Někteří milují fyzický kontakt (hýčkání, tulení), jiní ho naopak nesnesou.
- Někteří - ale ne všichni - dělají zvláštní pohyby rukama či tělem (poskakování, houpání, třepotání rukama).
- Někteří - ale ne všichni - mají oblíbenou hračku nebo jiný předmět, kterou s sebou všude nosí.
...A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho... Mezi jediná vodítka, která spojují všechny autisty dohromady, nakonec patří určité potíže s komunikací, lpění na některých rituálech a nestandardní chování v různých situacích.
A právě proto byl výraz "autismus" nahrazen pojmem PORUCHA AUTISTICKÉHO SPEKTRA. "Spektrum" zde poukazuje na rozsah a škálu projevů, které mohou lidé s autismem vykazovat.
Speciální pedagogika
ZAJÍMAVOST
13. 2. 2024
RNDr. Bohumír Popelář nepatří zrovna mezi nejznámější osobnosti oboru. Přesto mu ale patří jedno významné prvenství. Byl to totiž právě on, kdo jako první použil pojem SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA (již v 50. letech minulého století).
Bez pana Popeláře bychom dnes nejspíš nemluvili o speciální pedagogice, natož pak o speciálních pedagozích a pedagožkách.
Možná, že bychom zůstali u některého z původních pojmů pedopatologie / nápravná pedagogika / defektologie / zvláštní péče aj.
Za sebe musím říct, že jsem za pojem "speciální pedagogika" upřímně vděčná. Rozhodně jsem raději "speckař" nežli "defektolog". :)
Specifické poruchy učení
ZAJÍMAVOST
6. 2. 2024
Když se nad tím zamyslíme, je zcela logické, že jednotlivé specifické poruchy učení (SPU) není možné diagnostikovat dříve. ČTENÍ, PSANÍ a POČÍTÁNÍ si totiž každé dítě osvojuje obvykle až v průběhu 1. třídy.
Pro testujícího je tedy nutnou podmínkou v podstatě "mít co zkoumat".
A pak je tu ještě ten DRUHÝ DŮVOD, na který mnozí zapomínají... Vývoj mozku totiž neprobíhá u každého jedince stejně. >> Může se stát, že mozek bude na nácvik nových dovedností připraven až o něco později než ostatní.
S tímto fenoménem sice počítá varianta odkladu školní docházky, ale už s ním málokdy počítá rodič nebo učitel, který přemýšlí nad SPU u malého školáčka.
------------
V populaci se relativně běžně vyskytují tzv. rizika vzniku SPU. Dají se zjistit (zpravidla u předškoláků a v 1. pol. 1. třídy), a je důležité o nich vědět, pokud jsou. "Předpovídají" totiž rozvoj některé poruchy učení.
Ale při správné, cílené a intenzivní intervenci je možné tato rizika i zcela odstranit - ve velké části případů. To se potom žádná SPU nerozvine, a školák může radostně pokračovat ve školní docházce.
Downův syndrom
INFORMACE
30. 1. 2024
Dříve znamenal Downův syndrom (dále jen DS) také šanci na dožití 25-30 let.
>>> Dnes, díky ohromnému pokroku (nejen) v oblasti lékařské péče, se lidé s DS běžně dožívají více než 50 let.
No není to úžasné?
--------------
Příčinou předčasného úmrtí totiž byly srdeční vady, které jsou přímým symptomem DS. Tyto vady se však daří lékařům úspěšně operovat, čímž lidem s DS prodlužují život na dvojnásobek.
Inkluze
ZAMYŠLENÍ
23. 1. 2024
Jistě, v naprosté většině případů to učitelé NEBUDOU chtít.
Podobně nebudou vyžadovat ani od žáka na vozíku, aby běhal při tělocviku.
Ale jak je to s těmi "méně evidentními" případy?
- Proč musí žák s hraničním intelektem zvládat vše jako jeho spolužáci?*
- Nebo žák s poruchou pozornosti, jak se může zvládnout soustředit po celých 45 minut?
- A co teprve specifika u žáka s poruchou autistického spektra?
PROČ je mezi "očividnými" a "neviditelnými" vzdělávacími potřebami TAK VELKÝ ROZDÍL?...
------------
*) Vím moc dobře, že tuto skutečnost nemůžu zobecňovat na všechny učitele. Je i nemálo takových, kteří vědí, jak dělat svou práci OPRAVDU DOBŘE. Díky za ně!
Moje životní zážitky - pokračování
francouzská komunita L'Arche, červen 2018
PAVLA SMOLKOVÁ (17. 1. 2024)
L'Arche (česky Archa) je na křesťanských základech stojící komunitní bydlení pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením, kde tyto osoby žijí s asistenty přímo pod jednou střechou. První Archu založil již v roce 1964 kanadský teolog Jean Vanier; dnes již najdeme po celém světě přes 150 komunit téměř ve 40 zemích světa.
První úryvek své (pouze) desetidenní návštěvy tohoto magického místa jsem s vámi přes Speckaře sdílela před rokem a půl - konkrétně 20. srpna 2022. Teď už je to téměř 6 let, co jsem Archu navštívila, a přesto se k ní ve svých myšlenkách nadále velmi často vracím... Byla to opravdu jedna z těch přelomových zkušeností.
Zajímá vás, co všechno jsem si z Archy odvezla?
Dnes bych s vámi chtěla sdílet "objevy", které jsem učinila za první dva dny svého pobytu. (Češi, sledujme a učme se...) Nakoukněte pod pokličku mého starého deníku z Archy:
1. První věc, klienti tu mají opravdu výběr. Ještě víc než v Belgii, což jsem si nemyslela, že je vůbec možné.
2. Druhá věc, opravdu je tu rodinné prostředí. Dá se tu poznat, že ti asistenti žijí přímo s nimi. Dá se to poznat úplně na všem.
3. Třetí věc, ze všeho tu dýchá spirituální duch. Jeden příklad za všechny: dnes po obědě mi bylo striktně doporučeno vzít si delší kalhoty, protože kraťasy jsou prostě nevhodné (a to jsem se neodvážila vzít si tílko, normálně jen široké triko s krátkým rukávem… Stejně ty kraťásky vadily).
4. Další věc, existují tu i foyers plné jenom asistentů, těch tzv. odsloužilých. A Régine (průvodkyně návštěvníků, pozn. red.) je právě jedna z nich, ukazovala mi domek, ve kterém bydlí v pěti lidech jejího věku.
5. Dále, multikulturalita a respektování všech. Je tu fakt hodně všelijakých cizinců, tudíž i vyznavačů jiných náboženství, jiné orientace a tak podobně. Dneska jsem například u jednoho mladého kluka, večer u vozíčkářů, pořád váhala, jestli to opravdu je kluk a jestli je opravdu tak mlaďounký… Ne, 24-letá holčina. Co k tomu dodat? Snad jen, že jsem se to dozvěděla pouze ze slov, podle vzhledu mi opravdu připadala jako kluk.
---> Tahle tolerance je perfektní v tom, že nikomu nevadí například moje vegetariánství. A kdybych nejedla prostředky mrkví a jenom její okolky, taky by to nikomu nevadilo, a ještě by podle toho jednali. To se mi tady líbí opravdu, opravdu nejvíc (ano, pan kněz nemá rád okurky, které nemají odstraněná zrníčka ze středu a my jsme to s Francescou [jedna z asistentek, pozn. red.] nevěděly, takže mu nakonec ona uchystala místo toho rajčata).
6. Taky tu nechávají dost prostoru pro vlastní aktivity/iniciativu, což je též velice příjemné. A přínosné.
7. A nakonec co se Loly (jedna z asistentek, pozn. red.) týče, hodně cestovala a dělala v obchodnictví teď před příchodem do Archy svoji stáž. Je to zajímavá holčina, a říkala mi, že co se jí tady líbí, že to je jak roky. Když tu stráví dva měsíce, je to jako dva roky běžného života. Tak moc je to intenzivní, hluboké a živoucí, co se tady všude okolo a i uvnitř samotného člověka děje. A tomuhle naprosto rozumím a věřím tomu už teď.
Mimořádné nadání
FAKTA a ZAJÍMAVOSTI
16. 1. 2023
ANO, může to být obtížné. Často to je obtížné. Jinak bych se ostatně ani neptala, že? ;)
Pojďme se tedy podívat na faktory, co depistáž (cizí slovo, které znamená právě aktivní vyhledávání) nadaných komplikují:
- Podvědomě si jako nadané představujeme dítě, kterému "na první dobrou" všechno jde a se vším si poradí. Ale tak to vůbec nemusí být...
- Málokdo si například představí mimořádné nadání u "čertíka", kterému ale nestačí nabízené aktivity, nudí se, a tak vymýšlí všelijaké "skopičiny". (Neplatí pro veškeré nežádoucí chování!!!)
- Dítě - i dospělý - se navíc může naučit své nadání docela efektivně skrývat. Například proto, aby "nevyčuhoval" z party kamarádů.
- U člověka s mimořádným nadáním se můžou vyskytnout také poruchy učení (dyslexie, dysgrafie aj.). Tato skutečnost se pak nazývá "dvojí výjimečnost". Ale řekněme si upřímně, který učitel/rodič je na takovou variantu připraven?
- Před samotnou diagnostikou nadání musí vždy vzniknout takzvané "podezření". Bez nominace konkrétně na nadání si ani v pedagogicko-psychologické poradně nemusejí všimnout, že jde o žáka mimořádně nadaného.
Ze všech těchto bodů vyplývá, že mnozí mimořádně nadaní "proplují" bez větších obtíží školským systémem i životem a nikdo si ani nevšimne, že také oni by si zasloužili individualizované podmínky.
Přitom mimořádné nadání opravdu neznamená pouze vysokou inteligenci, ale zahrnuje velké množství dalších, i život komplikujících, specifik (čtěte např. o potížích ve škole v příspěvku z 23. srpna 2022).
Dospívání v digisvětě
DOPORUČENÍ
9. 1. 2023
TIP OD SPECKAŘE:
- Knížka, která se vyjadřuje k nejdůležitějším otázkám ohledně vývoje dětí ve světě všudypřítomných digitálních technologií.
- Je stavěná coby přehledný průvodce pro rodiče dětí různého věku, ale zabaví se u ní kdokoli, koho tato problematika alespoň částečně zajímá. ;)
- Ačkoli příjmení působí cizokrajně, napsala ji Češka.
- Své názory opírá o výsledky mnohých výzkumů. Nicméně nechává prostor také lidem s odlišnými názory.
- Poukazuje na všudypřítomná rizika, zároveň navrhuje vhodná řešení.
Z mého pohledu by si tuto knihu měl přečíst každý mladý dospělý...
Tak neváhejte a shánějte Hry, sítě, p*rno od Michaely Slussareff!
Novoroční předsevzetí
ZAMYŠLENÍ
2. 1. 2023
Každý si může pod "skutečně důležitým" představit něco jiného. Také já sama bych mohla dosadit vícero oblastí: vztah, rodina, (smysluplná) práce, respekt, zdraví...
Poslední dobou se ale čím dál častěji odchyluji od svých cílů. Nedávám jim přednost, nepracuji na nich usilovně (a na některých nepracuji dokonce vůbec), nechávám se rozptylovat činnostmi, které NEJSOU důležité.
Chci to změnit. Potřebuji to změnit. Jakou změnu potřebujete udělat Vy? Co je pro Vás skutečně důležité?...
-------------
PS: Zase jsem to nestihla včas, budiž tedy mé předsevzetí "Karinové" namísto "novoročního". O=)