Moje životní zážitky - pokračování

francouzská komunita L'Arche, červen 2018

PAVLA SMOLKOVÁ (17. 1. 2024)

L'Arche (česky Archa) je na křesťanských základech stojící komunitní bydlení pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením, kde tyto osoby žijí s asistenty přímo pod jednou střechou. První Archu založil již v roce 1964 kanadský teolog Jean Vanier; dnes již najdeme po celém světě přes 150 komunit téměř ve 40 zemích světa.

První úryvek své (pouze) desetidenní návštěvy tohoto magického místa jsem s vámi přes Speckaře sdílela před rokem a půl - konkrétně 20. srpna 2022. Teď už je to téměř 6 let, co jsem Archu navštívila, a přesto se k ní ve svých myšlenkách nadále velmi často vracím... Byla to opravdu jedna z těch přelomových zkušeností.

Zajímá vás, co všechno jsem si z Archy odvezla?

Dnes bych s vámi chtěla sdílet "objevy", které jsem učinila za první dva dny svého pobytu. (Češi, sledujme a učme se...) Nakoukněte pod pokličku mého starého deníku z Archy:

1. První věc, klienti tu mají opravdu výběr. Ještě víc než v Belgii, což jsem si nemyslela, že je vůbec možné.

2. Druhá věc, opravdu je tu rodinné prostředí. Dá se tu poznat, že ti asistenti žijí přímo s nimi. Dá se to poznat úplně na všem.

3. Třetí věc, ze všeho tu dýchá spirituální duch. Jeden příklad za všechny: dnes po obědě mi bylo striktně doporučeno vzít si delší kalhoty, protože kraťasy jsou prostě nevhodné (a to jsem se neodvážila vzít si tílko, normálně jen široké triko s krátkým rukávem… Stejně ty kraťásky vadily).

4. Další věc, existují tu i foyers plné jenom asistentů, těch tzv. odsloužilých. A Régine (průvodkyně návštěvníků, pozn. red.) je právě jedna z nich, ukazovala mi domek, ve kterém bydlí v pěti lidech jejího věku.

5. Dále, multikulturalita a respektování všech. Je tu fakt hodně všelijakých cizinců, tudíž i vyznavačů jiných náboženství, jiné orientace a tak podobně. Dneska jsem například u jednoho mladého kluka, večer u vozíčkářů, pořád váhala, jestli to opravdu je kluk a jestli je opravdu tak mlaďounký… Ne, 24-letá holčina. Co k tomu dodat? Snad jen, že jsem se to dozvěděla pouze ze slov, podle vzhledu mi opravdu připadala jako kluk.
---> Tahle tolerance je perfektní v tom, že nikomu nevadí například moje vegetariánství. A kdybych nejedla prostředky mrkví a jenom její okolky, taky by to nikomu nevadilo, a ještě by podle toho jednali. To se mi tady líbí opravdu, opravdu nejvíc (ano, pan kněz nemá rád okurky, které nemají odstraněná zrníčka ze středu a my jsme to s Francescou [jedna z asistentek, pozn. red.] nevěděly, takže mu nakonec ona uchystala místo toho rajčata).

6. Taky tu nechávají dost prostoru pro vlastní aktivity/iniciativu, což je též velice příjemné. A přínosné.

7. A nakonec co se Loly (jedna z asistentek, pozn. red.) týče, hodně cestovala a dělala v obchodnictví teď před příchodem do Archy svoji stáž. Je to zajímavá holčina, a říkala mi, že co se jí tady líbí, že to je jak roky. Když tu stráví dva měsíce, je to jako dva roky běžného života. Tak moc je to intenzivní, hluboké a živoucí, co se tady všude okolo a i uvnitř samotného člověka děje. A tomuhle naprosto rozumím a věřím tomu už teď.