Duální senzorické postižení

alias Hluchoslepota

Hluchoslepota (jejímž vhodnějším synonymem je právě pojem duální senzorické postižení) je typ postižení, při kterém jsou znatelné poruchy* obou smyslů - zraku i sluchu.

Neznamená to, že by osoba s hluchoslepotou byla "hluchá" (tj. neslyšící) a "slepá" (tj. nevidomá) zároveň, ačkoli i takové případy existují. Výrazně častěji se však setkáváme s variantami, kdy je osoba například částečně neslyšící a zcela nevidomá, nebo naopak částečně nevidomá a zcela neslyšící, či dokonce částečně neslyšící a částečně nevidomá. Podle převládajícího smyslu pak volíme metody práce i komunikace s takovou osobou.

*) Pojmem znatelné poruchy je míněn stav, při kterém ani náležitou korekcí nejsme schopni dostat funkci smyslu na úroveň zdravého jedince. Osoba, které nošení brýlí umožňuje vidět stejně dobře jako zdravému vrstevníkovi, nepatří do skupiny jedinců s postižením zraku. Obdobně tomu je také u postižení sluchu.

Jak a proč hluchoslepota vzniká?

Příčiny vzniku mohou být (podobně jako u postižení zrakového nebo sluchového) buď prenatální, perinatální nebo postnatální. Vznik jedné a druhé poruchy přitom spolu nemusí souviset ani z hlediska příčiny, ani z hlediska období - je docela možné, že například jedinec neslyšící přijde o zrak až v dospělosti, v důsledku úrazu nebo vážného onemocnění. Nebo naopak, osoba s postižením zraku přijde o sluch v důchodovém věku.

Také se může stát, že se narodí zcela zdravý jedinec, a o oba smysly bude přicházet až postupně s věkem, například vlivem roztroušené sklerózy. Možných kombinací je opravdu velké množství, a proto také projevy a způsoby práce s konkrétními jednotlivci se budou výrazně lišit.

Jaké jsou možnosti komunikace pro jedince s hluchoslepotou?

V naprosté většině případů využívá jedinec s hluchoslepotou klasickou komunikaci verbální (za předpokladu, že má dostačující zbytky sluchu, tj. sluchová vada není závažná) anebo naopak znakový jazyk či psanou formu řeči (pokud má dostatečné zbytky zraku, tj. když zrakové postižení je pouze lehké).

Existují ale také případy těžkého postižení obou smyslů, které vyžadují speciální způsoby komunikace zaměřené na další nezbytný smysl - hmat. Pro tyto účely se využívají např. systémy LORM a Tadoma, ale také taktilní znakový jazyk, prstová abeceda (daktylotika), vepisování do dlaně (daktylografika) a další. Jednotlivé formy a jejich specifika jsou přehledně rozepsány například na webu Společnosti pro hluchoslepé LORM (odkaz zde).