Sluchové postižení

Sluchové postižení může být rozděleno na 5 hlavních skupin: lehká nedoslýchavost, středně těžká nedoslýchavost, těžká nedoslýchavost, praktická hluchota a úplná hluchota. S určitým stupněm nedoslýchavosti se můžete často setkat např. u svých prarodičů. Kromě ztráty samotných decibelů (tedy toho, "jaký rozsah zvuků slyším") může docházet také k obtížím s rozeznáním jednoho hlasu v živé konverzaci, čemuž samotné zesílení zdroje zvuku příliš nepomáhá.

V případě praktické i úplné hluchoty je extrémně důležitá doba jeho vzniku - pokud se objeví až po vývoji vlastní řeči, takový jedinec se možná i zpětně naučí mluvit (a také odezírat ze rtů apod.), protože zkrátka český jazyk bude už znát. Pokud se však sluchové postižení objeví ještě před samotným vývojem řeči, např. při narození nebo brzy po něm, takový jedinec si jen těžko kdy osvojí pravidla českého jazyka a bude se učit spíše jazyk znakový. Český jazyk pro něj zůstane jazykem "cizím", a bude mít tendenci trávit svůj čas výhradně mezi neslyšícími, protože právě s těmi si bude rozumět. To ničemu nevadí, ovšem pro slyšící rodiče takového dítěte by mohlo být náročné tuto skutečnost přijmout...

Jako kompenzační pomůcky sluchového postižení se nejčastěji používají sluchadla nebo kochleární implantáty, přičemž druhý zmíněný funguje mnohonásobně lépe, je výrazně dražší a jeho implementace závisí do velké míry na štěstí a na množství dalších faktorů, které posuzují lékaři. Pro běžné zesílení zvuku však často stačí právě i sluchadlo (po staru "naslouchátko").