Epilepsie

Epilepsie (dříve označovaná jako "padoucnice") je onemocnění charakterizované občasnými pravidelnými výboji v mozku, které se navenek projevují jako tzv. epileptické záchvaty. Projevuje se buď samostatně u jinak zdravých jedinců, nebo jako doprovázející symptom nějakého jiného typu postižení (zejm. u souběžného postižení více vadami).

Co víme o příčinách a výskytu epilepsie?

Epilepsie může vzniknout na základě příčin prenatálních (v průběhu těhotenství), perinatálních (během porodu) nebo postnatálních (v raném dětství, v dospělosti i stáří). Důvodů vzniku tohoto onemocnění existuje velké množství, od nezodpovědného chování matky, přes poškození mozku při porodu, až po různá onemocnění, infekce, úrazy a nádory, které mají přímý dopad na mozek postiženého jedince - tedy konkrétně na centrální nervovou soustavu (zkráceně CNS).

Svoji "oběť" si epilepsie nevybírá na základě nějakých předem stanovených podmínek. Jinými slovy by se dalo říct, že ji může dostat kdykoli kdokoli z nás. Statistiky uvádějí, že jeden až dva epileptické záchvaty prodělá za život zhruba pět procent celosvětové populace, opakovanými záchvaty pak trpí asi 0,5 % populace. Více než tři čtvrtiny případů chronické epilepsie se přitom daří účinně léčit pomocí vhodně zvolených léků - avšak tyto léky musí jedinec brát po dobu několika let, mnohdy i celý život.

Epilepsie může "propuknout" u každého z nás.

Jak vypadá epileptický záchvat a co dělat, když jste jeho svědkem?

Epileptických záchvatů je celá řada druhů. Pro naše účely jsou nejpodstatnější dvě skupiny, a to tzv. záchvaty malé (drobné, lehké - tzv. petit mal) a záchvaty velké (těžké, vážné - tzv. grand mal):

V případě malého záchvatu dochází k několikavteřinové ztrátě vědomí, při které jedinec a ani jeho okolí nemusí ani postřehnout, že záchvat právě probíhá. Jedinec se na okamžik například zahledí do prázdna, začnou mu škubat oční víčka, otočí se mu oči "v sloup" anebo třeba jen zbledne. Po záchvatu se jedinec vrátí ke své původní činnosti. U tohoto typu záchvatů není nutná žádná asistence ani dopomoc druhé osoby (kromě nutnosti diagnostiky a léčby, pokud jedno nebo druhé zatím chybí).

U velkého záchvatu jde o podstatně závažnější situaci, kdy jedinec většinou zcela ztrácí vědomí, padá k zemi a začne střídavě napínat svaly a třást celým tělem (nejčastější, tzv. tonicko-klonický typ záchvatu). Může se také pomočit/pokálet a nezřídka se objevuje zvýšené slinění. Takový záchvat trvá většinou okolo 2 minut, avšak jde-li o první záchvat v životě, je nutné volat záchrannou službu. Po probrání ze záchvatu jedinec bývá zmatený a je důležité, aby se trochu prospal.

Z pohledu přihlížejícího je velký epileptický záchvat relativně děsivým zážitkem. Důležité je však zůstat tzv. při smyslech a snažit se o dodržení několika bodů:

Pokusit se zadržet pacienta již při pádu (aby nedošlo ke zranění, nástup záchvatu lze většinou poznat)
Dát pod hlavu pacienta kus něčeho měkkého, oblečení nebo aspoň ruce (aby si nemohl hlavu rozbít např. o dlaždičky)
Opatrně otočit hlavu ke straně (aby nedošlo k udušení vlastními zvratky nebo jazykem)
Odstranit z dosahu 1-2 metrů veškeré předměty (aby se o ně pacient nemohl poranit, když nekontrolovaně pohybuje celým tělem i všemi končetinami)
Povolit oblečení, pokud je např. u krku příliš těsné (aby se pacient neškrtil nebo nedusil)
S co největším klidem a stálým pozorováním pacienta počkat, až záchvat přejde
Počítat s tím, že zmateného a vyčerpaného jedince dovedeme k místu, kde si může odpočinout - prospat se (aby mozek mohl náležitě "zregenerovat")

Po celou dobu záchvatu je nutné nepřibližovat se k jedinci z jiných stran než od hlavy, abyste se vyvarovali případnému (neúmyslnému) poranění Vás samotných. Je také vhodné hned při začátku záchvatu zavolat na pomoc někoho ze svého okolí, kdo Vám bude ku pomoci anebo aspoň zavolá na linku 155, zatímco Vy se budete starat o ležícího pacienta.

V čem epilepsie omezuje postiženého jedince?

Epileptikům se obecně nedoporučuje vystavovat se zábleskům světla nebo žít nočním životem.

Restrikce a dospívání

U většiny antiepileptik je zakázáno požívat alkohol nebo se vystavovat nečekaným světelným zábleskům, a je naopak nakázáno dodržování pravidelného denního režimu. Tyto restrikce prakticky znemožňují trávení volného času s kamarády především v období dospívání, kdy jsou právě vrstevníci hlavním ukazatelem vlastního pocitu "úspěšnosti". Následné pocity méněcennosti a celkově nižší možnosti socializace jsou tedy logickým (avšak ne vždy přítomným) důsledkem.

Člověk s "aktivní" epilepsií nesmí řídit motorová vozidla.

Epilepsie v období dospělosti

V dospělosti může být nepříjemným omezením zákaz řízení motorových vozidel (v případě několika let bez jediného záchvatu je řízení znovu povoleno) a pak samotné hledání práce, které se pro jedince s pravidelnými, nekompenzovanými záchvaty stává opravdovým "oříškem". Navíc, pokud jsou záchvaty velké a časté, dochází i k negativním změnám na mozku. V případě malých nebo kompenzovaných záchvatů však toto riziko nehrozí. :)