Zrakové postižení
Zrakem jsme zvyklí přijímat až 90 % informací z okolního světa. A co se tedy stane, pokud se nám tento smysl zhorší, nebo dokonce úplně vymizí? Zrak nahradí ostatní smysly - zejména sluch a hmat. Neznamená to, že jedinci se zrakovým postižením by měli lepší sluch nebo lepší hmat než ostatní, ale mají ho více vytrénovaný. (V tomto ohledu je velice zajímavá schopnost echolokace, vyvinutá právě u osob nevidomých a umožňující jim pouze na základě vnímání vyhýbat se překážkám na cestě. Schopnost echolokace nemá každý stejnou, ale jsou i jedinci, kteří ji mají doslova perfektní).
Zrakové postižení (někdo jim říká poruchy zraku) můžeme rozdělovat na slabozrakost lehkou, středně těžkou a těžkou a na slepotu praktickou a totální. Důležité je pamatovat si, že ztráta zraku neznamená vždy "ztrátu ostrosti" v celém zorném poli. Zaprvé, oči má člověk dvě, a na každém z nich můžou změny zraku vypadat jinak. A zadruhé, vlivem různých poškození a onemocnění může dojít např. k zúžení zrakového pole, uprostřed obrazu vzniknout (a zvětšovat se) velká černá skvrna, může se ztratit jedna polovina obrazu... Z těchto důvodů se nám může zdát, že pokud potkáme někoho se zrakovým postižením, nedívá se na nás třeba přímo. Ale my nevíme, jak vidí, dokud nám to sám neřekne. Proto je důležité respektovat projevy jiného a nadále s ním normálně konverzovat.
Ještě si neodpustím jednu radu, kterou je důležité při komunikaci s osobou se zrakovým postižením dodržovat: podobně jako u postižení tělesného nebo sluchového, vždy komunikujte s tím, kdo se ptá. Není vůbec příjemné, když se nevidomý např. v doprovodu svého kamaráda zeptá na něco číšníka, a ten se automaticky otočí na kamaráda a začne odpovídat jemu. Podobné situace přicházejí častěji, než si jako společnost chceme přiznat. Respektující přístup by ale měl být vždy na prvním místě.